Johana Dubová

Narodila se

Narodila jsem se po půlnoci 1. 11. 1966 a po počátečním zklamání z toho, že nejsem kluk, jsem byla do rodiny přijata, ač narozena ve znamení Štíra.

Studovala

Po absolvování mateřské školky jsem v pěti letech nastoupila studium na základní škole Matiční 5 a z té jsem to měla už jen kousek na Gymnázium Dr. Šmerala.

Působila

Svůj profesní život jsem odstartovala v Československé televizi, studio Ostrava, než si soudruh ředitel všimnul, že je tu zaměstnán i můj tatínek, což bylo v rozporu s tehdejšími předpisy. A tak jsem změnila působiště na Krátký film Praha, studio Prométheus Ostrava. Tady jsem prošla hodně profesemi, od klapky přes produkční až po asistenta režie. Díky trpělivosti mých kolegů jsem se vlastně naučila vše o tom, jak se vyrábí film, což mi ovšem v dnešní době digitálu je k ničemu, ale byly to krásné roky. Po krátké přestávce, kterou jsem trávila v Jeseníkách prací jako recepční, jsem se obloukem vrátila ke své oblíbené profesi produkční.

Hostovala

V době mého dětství a mládí jsem byla přesvědčena, že budu slavnou herečkou, v čemž mě utvrzovalo i to, že jsem byla obsazována do dětských rolí v televizi. Bohužel, po povodních v roce 1997 se všechny doklady o mém talentu utopily (archiv České televize), a proto budoucí generace nemohou míru mého nadání posoudit. Ale pokud si to chcete ověřit vy, pamětníci ještě žijí.

Natáčela

Vzhledem k mému věku si všechna dílka již nepamatuji, ale pokud chcete, můžete se obrátit na archiv České televize nebo archiv Krátkého filmu – heslo Johana Dubová-Nekudová.

Nejraději pracovala (s)

Vyjmenovat všechny úžasné lidičky, které jsem za svůj život při práci poznala, by zabralo celou stránku a ještě bych určitě na někoho zapomněla. Takže touto cestou děkuji všem, kteří se mnou měli trpělivost, něco mě naučili a byli ke mně laskaví.

Inspiruje se

Nemám žádnou osobu, kterou bych se inspirovala, ale vážím si lidí, kteří dělají dobře svoji práci, ať je jakákoliv. Takže se vlastně inspiruji všemi lidmi, kteří dělají svoji práci dobře a s láskou, což je hlavně u divadla velmi důležité

Vzpomíná na

Často a s láskou vzpomínám na lidičky, kteří již nejsou mezi námi, a kteří mi dali hodně do života. Ale to jsou vzpomínky soukromé, takže si je nechám raději pro sebe.

Tají

Vzhledem k tomu, že jsem tajemnice, tak tajím skoro vše. A pokud o mně něco nevíte, tak se zeptejte rovnou. Těším se na setkání s vámi.